| Přijdou mi na tom zajímavý dvě věci. Jedna že ty všechny témata, které na tom obrázku vidíme, nějakým způsobem byly diskutovaný v 90. letech nejenom v radikálně levicovým diskurzu. Samozřejmě při romské otázce byla kontinuita u chartistický kritiky, byla chápaná lidsko-právně. Stejně tak ekologie – v 80. letech bylo hodně environmentálních hnutí, v 90. letech Hnutí Duha kolem Jakuba Patočky, které je spojené hlavně s brněnským prostředím. Feminizmus v pojetí Jiřiny Šíkové, která zakládala gender studies a už téma feminizmu rezonovalo. Většinou to bylo ale chápáno jako témata občanské společnosti, nikoliv jako témata silně politická třeba spojená s politickou levicí nebo přímo se socializmem. Byly diskutovaný oddeleně. Myslím si, že A-kontra je v tomhle pro nás strašně zajímavá, spojují opravdu kritiku patriarchátu, ekologickou kritiku, kritiku rasizmu, atakdále, to co my dnes známe jako liberální mainstream. To, v čem žijeme, bylo v 90. letech označováno za opravdu levicový terorizmus. Obzvlášť skrz diskuzi jakou oni vedli a jakým způsobem se vztahovali k tomu novému systému. | Přijdou mi na tom zajímavý dvě věci. Jedna že ty všechny témata, které na tom obrázku vidíme, nějakým způsobem byly diskutovaný v 90. letech nejenom v radikálně levicovým diskurzu. Samozřejmě při romské otázce byla kontinuita u chartistický kritiky, byla chápaná lidsko-právně. Stejně tak ekologie – v 80. letech bylo hodně environmentálních hnutí, v 90. letech Hnutí Duha kolem Jakuba Patočky, které je spojené hlavně s brněnským prostředím. Feminizmus v pojetí Jiřiny Šíkové, která zakládala gender studies a už téma feminizmu rezonovalo. Většinou to bylo ale chápáno jako témata občanské společnosti, nikoliv jako témata silně politická třeba spojená s politickou levicí nebo přímo se socializmem. Byly diskutovaný oddeleně. Myslím si, že A-kontra je v tomhle pro nás strašně zajímavá, spojují opravdu kritiku patriarchátu, ekologickou kritiku, kritiku rasizmu, atakdále, to co my dnes známe jako liberální mainstream. To, v čem žijeme, bylo v 90. letech označováno za opravdu levicový terorizmus. Obzvlášť skrz diskuzi jakou oni vedli a jakým způsobem se vztahovali k tomu novému systému. |
| KA: Mně přijde, že v divadelní tvorbě je vidět, že dnes existuje politický, kritický divadlo v Čechách, který vysloveně explicitně kritizuje kapitalizmus, hlásí se k tomu, tematizuje ty možná nejpálčivejší témata jako kritiku patriarchátu a environmentální kritiku, a dokáže je spojit. Má na to taky mnohem lepší jazyk, opírá se o mnohem širší spektrum teoretickejch konceptů, který k tomu může použít. Je strašně zajímavý, že v 90. letech byla silná tradice politického a kritického divadla od 30. let, v 60. letech I během normalizace existuje pořád něco co lze nazvat politicko-kritický divadlo, býť funguje na okraji. V 90. letech je kritický divadlo hodně spojený s jménem Petra Lébla nebo Dušana Pařízka, který je podle mně jedným z nejzajímavejších tvůrců v českým prostředí v 90. a nultých letech. Říkala sem si, co to je, co kritizují? Není to kapitalizmus, ale je to měšťáckej habitus, mentalita středoevropského měšťáctví, ale nikdy to nestavěj jako kritiku kapitalizmu tak jak to vidíme dneska. Je to taky možná otázka jazyka, nebo I těch autorů, kteří si vybírejí, že se vracejí k fin-de-siécle a zobrazujou tuhle dobu a tenhle typ měšťáctví, ale je to kritika životného stylu, habitu, a ne systému, je to morální kritika pokrytectví, ne strukturální kritika systému. Je tady moc zajímavejch lidí, kteří přemýšlejí kriticky, ale není to artikulované v diskurzu levicový kritiky kapitalizmu. | KA: Mně přijde, že v divadelní tvorbě je vidět, že dnes existuje politický, kritický divadlo v Čechách, který vysloveně explicitně kritizuje kapitalizmus, hlásí se k tomu, tematizuje ty možná nejpálčivejší témata jako kritiku patriarchátu a environmentální kritiku, a dokáže je spojit. Má na to taky mnohem lepší jazyk, opírá se o mnohem širší spektrum teoretickejch konceptů, který k tomu může použít. Je strašně zajímavý, že v 90. letech byla silná tradice politického a kritického divadla od 30. let, v 60. letech I během normalizace existuje pořád něco co lze nazvat politicko-kritický divadlo, býť funguje na okraji. V 90. letech je kritický divadlo hodně spojený s jménem Petra Lébla nebo Dušana Pařízka, který je podle mně jedným z nejzajímavejších tvůrců v českým prostředí v 90. a nultých letech. Říkala sem si, co to je, co kritizují? Není to kapitalizmus, ale je to měšťáckej habitus, mentalita středoevropského měšťáctví, ale nikdy to nestavěj jako kritiku kapitalizmu tak jak to vidíme dneska. Je to taky možná otázka jazyka, nebo I těch autorů, kteří si vybírejí, že se vracejí k fin-de-siécle a zobrazujou tuhle dobu a tenhle typ měšťáctví, ale je to kritika životného stylu, habitu, a ne systému, je to morální kritika pokrytectví, ne strukturální kritika systému. Je tady moc zajímavejch lidí, kteří přemýšlejí kriticky, ale není to artikulované v diskurzu levicový kritiky kapitalizmu. |