MV: Tady po roku 89 tady bylo milion lidí v komunistické straně. Potom komunismus padnul a my jsme se stali všichni demokrati a spolu??? společnost… to není pravda že jo. Prostě to tak není. A to že se o tom tak málo mluvilo před těma třiceti lety prostě to si teď musíme vyžrat. Je to problém, který se s náma táhne protože společnost je plná nevyřčených, nebo neřešených ran který hnisaj. To není jenom rok 89, to není jenom komunismus. To je vyhnání Němců v roce 45. To je šílená nespravedlnost která tady panovala tak dlouhou dobu a který 80 procent naší společnosti umlčela.
IR: Neviem, či to rozporujem, ale neviem si to dať do súvislosti s vašou výzvou, že musíme konfrontovať nerovnosti. Toto mi vyznieva, že nástraha tejto perspektívy je, že zbavíte zodpovednosti oligarchov za praktiky, ktoré používajú pri tom, ako nahromadili majetok. A tá zodpovednosť ide na ťarchu občianskej spoločnosti, ktorá nebola dosť kritická, aktívna, pozorná. Že nám to skrátka ušlo. Celá ta vina sa presúva na tých, na ktorých dopadajú negatívne následky, kdežto oligarchovia v tejto perspektíve vyznievajú ako niekto šikovní, ktorým to prešlo. Viem, že to tlačím do extrému…
MV: Tak jsem to zase nemyslel, asi jsem to špatně řekl. Já si myslím že lidi který tady v těch prvních deseti letech novýho režimu zbohatli tak část z nich zbohatla díky tomu že tady neexistoval žádný skutečně právní systém prosazený nějakou větší částí výkonného aparátu, který byl propojený s větší částí společnosti. Tehdy jsme to my jako národ, Československo nebo i Česko a Slovensko, potom nechali bejt. Dokonce jsme si zvolili jako svý reprezentanty lidi kteří to tehdy tlačili. A jeden z těch lidí je prezident ČR. Tak to je prostě strašný. A nemůžem říkat že za to může Putin, Američani nebo Čínani. Za to můžem prostě my, lidi který mluvíme stejným jazykem. Protože jsme nebyli schopný se tomu vzepřít.
AR: Zároveň třeba Lenka Lindaurová v rozhovoru zmiňuje že tam docházelo v určitou chvíli, třeba konkrétně u protunelování Mánesa, že nějaký lidi věděli líp co se bude dít. Měli přístup k informacím a strukturám protože tam třeba zůstali. Nějak ten svaz fungoval že se vždycky mohla vyměnit jenom třetina nebo něco takovýho. Takže tam zůstali lidi kteří kontrolovali síň a který umožnili to že se pak jako i rozprodal majetek svazu. Ona mluví o tom že ty lidi to věděli ale měli pocit, že se to vlastně zvládne bez ty organizace jako svaz. Ale že byly naivní, že měli pocit že všichni přece budeme chtít teďka to samý, a to bude právě ta svobodná kultura která bude z toho státu atd. Ale tam prostě byli lidi kteří věděli co se děje, a kde se udržovala nějaká kontinuita. To byly také rozhodujici pozice v tomhle smyslu.
MV: Určitě. Oslabení takzvaného státu, legitimity státu, byla logická, psychologická reakce, ale byl zničující. To je v těch důsledcích řekněme morálních.