PV: Ako som to počúval… Či náhodou to nie je aj tak, že nám sa stalo to, a ťažko sa to pripúšťa, že my nie sme až tak kultúrny národ, ak použijem slovo národ, alebo spoločnosť, to je jedno. Nám trvá tá rana z komunistického výplachu, degenerácia tým spôsobom, následne tá veľká párty po tom, kde alternatívy boli možno príliš alternatívne pre ľudí a nastúpil komerčný konzumný valec. My možno stále máme sentiment, a je tu určite veľa ľudí, ktorí sú kultúrni, resp. vedia čo prináša umenie a kultúra, ale gro obyvateľstva, a to politici dobre vedia, že im je to fakt jedno. Je možné, že sme sa dostali do takejto situácie?
MV: Já s tím nesouhlasím. Já si myslím že Československo nebo Česko i Slo… nebo teďko, Česko není tak nekulturní národ. Kultura tady má pořád ještě v takovým divným hybridním stavu hodnotu která v některých těch… Já jsem žil v Holandsku třeba tam se mi zdá že kultura je mnohem slabší. V tom obecným žebříčku je níž. Lidi to mnohem mnohem míň zajímá než třeba tady. A teď nemluvím o hodnotovým systému co je kultura a co není. Ale myslím, že střední Evropa je něčím výjimečná. Tady kultura vždycky hrála roli. Česká a slovenská státnost vznikla z kulturních ambicí. Nikoliv kvůli ničemu jinému ale jazyku a kultuře, starý kultuře, atd. My tady sme tím možná i postižení, že kultura tady je v něčem důležitá.
PV: Kto má ale presvedčiť politikov?
AR: Já mám právě pocit jestli v něčem tahle představa že kultura není tak silná neplyne trochu… když jsme dělali rozhovor se Zorou Jaurovou. Ona mluví o tom že po rozdělení Česka a Slovenska zůstali některý klíčový kulturní instituce v Čechách. A myslím si že to do velké míry je problém… ať už je to Národní divadlo, Národní galerie, a tak dále. Byla budována nějaká síť která se snažila decentralizovat v 50. letech Národní galerii a vznikaly krajský galerie a tak dále. Ale centrální instituce zůstaly v Praze. Nevim jestli tahle představa taky nemůže v něčem… myslím si taky že nejsme vůbec… že jsme naopak hrozně… že to je také ve státní kulturní politice, že my jsme naopak nadprůměrně kulturní národy. Tady jsou lidi zvyklí dávat mnohem větší výdaje na kulturu než třeba v Británii. Nevím teďka přesně ty čísla ale bylo to fakt velký číslo kolik peněz dávají lidi průměrně na kulturu a kolik hodin trávěj s kulturou. To s jakou kulturou, jestli to je hudební centrum Karlín s muzikálem, nebo Dodanangavi??, to nevim. Ale myslím si že tam taky může hrát roli tahle institucionální proměna.
PV: Ja som to aj naschvál myslel takto trochu provokatívne, ale….