MV: Ono se to dá těžko nějak idealizovat, nebo dostat do ideálního stavu. Já myslím že problém samotnej je v instituci výstavy. Výstava je nějaký relikt nějaký společnosti a my nebo umělec neustále, alespoň ve vizuální umění, přemýšlí o nějakým rámci výstav. To určuje jeho způsob uvažování i chování, že není z toho moc možnost vystoupit. Hodně lidí si neuvědomuje jak profesionální umělci vlastně pořád uvažují o tom jakou kde budou mít výstavu a kolik za to dostanou zaplaceno. To už samo o sobě je taková reglementace která podle mě není vůbec tvůrčí. A ty aliance, možnosti směřování k nějaké změně spočívají v tom že umělec prostě bude mít jinou funkci ve společnosti než všechno vystavovat do galerií kam nikdo nechodí. Možná nějaký sběratelé potom z toho žijou, je to vlastně způsob nějakýho parazitismu, ale není to prostě profese která má svojí nějakou cechovní hodnotu. Je to prostě parazitismus kterej ten systém v umění podporuje. To není žádná nová myšlenka. O to se snažili lidi v západním evropském kontextu dlouho že prostě umělec má vystoupit někam jinam a zaujmout jinou pozici ve společnosti. Ale vlastně k tomu skoro nikdy nedošlo. Potom jenom řešíme technikálie, jestli umělec dostane zaplaceno když uklízečka dostane zaplaceno tolik a grafik dostane tolik, ale prostě to je jenom takovej boj uvnitř jedné třídy. A vůbec nepřemýšlí o tom, že ten kdo to rozhoduje, je někde úplně jinde, sedí na nějakých jiných postech a ten určuje rámce mojí svobody, nebo mýho rozhodování…
Jsem to možná přehnal….
(smiech)
DB: Je veľmi ťažké porovnať rovinu každodennej reality v organizácii a ten top, ktorý je iba zastúpenie obce, ktorá tú každodennú realitu robí, ktorá rozhoduje o tých prostriedkoch, aj keď tiež v nejakom rámci…
MV: Oni mají ten rámec prostě široký že jo. Když vidíš auta v kterejch se oni vozí tak prostě vidím že ty jejich rámce je živěj desetkrát nebo dvacetkrát víc než někdo kdo sedí a překládá nějakou knihu nebo kdo se zabývá něčím co by pro tu společnost má potenciálně… nebo píše nějaký texty. A ten kdo jenom přesunuje peníze z místa na místo tak si žije desetkrát líb než ten kdo pro tu společnost skutečně něco dělá. Tady je ten zásadní problém, je třídní, který spočívá v tom že – já nevím jestli odbory to vyřešej – já myslím že to vyřeší nějaká nadodborová iniciativa.
AR: Revoluce…
MV: Tak revoluce, tak k tomu za mýho života asi nedojde. To je ta možnost která by nás někam posunula, že. Bojovat proti tý nerovnosti.